Pardubice

Pardubice (německy Pardubitz). Původní ves, nesla název Pordoby. Místní jméno tedy dříve než Pardubice znělo Pordobice (1318 de Pordobitz), tj. „ves lidí Pordobových“. Jméno do Polabí přinesli z Polska mniši řádu cyriaků (podle polského místního jména Porydęby), kteří spravovali zdejší kapli sv. Jiljí.Hláskovou změnu Pordob- na Pardub- lze vysvětlit snahou po disimilaci dvou -o- a možná i mylnou asociací k „pár dubů“, popřípadě osobnímu jménu Pardus.

Nad soutokem Labe a Chrudimky vznikla na konci 13. stol. nevelká, snad ještě dřevěná tvrz, postavená pány z Dubé, s osadou v podhradí a klášterem cyriaků, připomínaným poprvé v r. 1295. Mezi léty 1327 -1330 odkoupil panství Arnošt z Hostyně, otec prvního českého arcibiskupa Arnošta z Pardubic. Dřevěný hrádek je zřejmě přestavován v kamenný, jehož zbytky jsou dnes kryty v západním křídle dnešního zámku. Jádro hradu tvořila čtverhranná věž s připojeným obytným křídlem.
Během 15. stol. se v Pardubicích vystřídala řada majitelů, až r. 1491 je kupuje Vilém z Pernštejna. Bohatý, podnikavý šlechtic učinil z Pardubic centrum rozsáhlého panství, které zabíralo valnou část východních Čech a sahalo až na Moravu. Ohromné dominium, které Pernštejnové vytvořili, bylo umožněno předvídavostí zakladatele rodové moci Viléma z Pernštejna, který se dovedl přizpůsobit změněným společenským podmínkám rychleji než mnozí jeho současníci. Hospodářským podnikáním ve všech oblastech — pěstováním obilnin na vlastních velkostatcích, zakládáním rybníků a prodejem ryb a piva z vlastních pivovarů, železa z vlastních hamrů, ale i zvyšováním poddanských dávek - získal rozsáhlé prostředky, které věnoval na přestavbu hlavního sídla Pardubic.

Pokročilá doba přinesla i nový systém opevnění, který se opíral o předsunuté hliněné valy s vnější hradební zdí, vodními příkopy s nárožními bastiony a vůči městu výrazným barbakánem. Rozšířil tak zároveň i vnitřní prostor objektu, jehož severní část tvořily hospodářské budovy a v jižní byl vlastní zámek. Jediné obytné křídlo bylo dopiněno dalšími na severní a jižní straně s výrazně uplatněnými nárožními věžemi, což je prvek charakteristický pro řadu pernštejnských staveb.

Po změně plánu v 16. stol. došlo k připojení východního traktu, jímž se zámek dispozičně uzavřel a přes pozdně gotické tvarosloví už dostává renesanční charakter. Za Viléma vzniklo přízemí a první patro křídel, na severní straně ještě i druhé patro s průjezdem v přízemí. Jeho synové Vojtěch a Jan pokračovali v dostavbě, ale už ve vyspělé italizující renesanci. Z této doby pochází hlavní portál zámku zhotovený v r. 1529 a osazený r. 1541. Současně je původní padací most nahrazen kamenným s reliéfní výzdobou rostlinných a figurálních motivů asi z r. 1543. Renesanční jsou i nástěnné malby v I. patře jižního křídla zámku (z r. 1532), první velká práce italských malířů u nás. Charakter renesančního zámku dotvářejí dvoupatrové arkády v západním průčelí dvora. Předhradí s hospodářskými budovami sloužilo jako součást provozního areálu zámku. Byly zde lázně, sýpky, spíže, zásobárny prachu a střeliva i konírny. Výrazné oddělení hospodářských a obytných funkcí je také jedním ze znakú pokročilejšího renesančního chápání kultury bydlení.
Když zadlužení Pernštejnové prodali r. 1560 pardubické panství císaři, ztrácí zámek svůj původní účel jako reprezentační sídlo bohaté renesanční šlechty a jeho postavení je již druhořadé. Stává se jedním z mnoha císařských zámků, kde jsou pouze ubytováni správci statků. V druhé polovině 16. stol. dochází k druhé renesanční přestavbě, prováděné známým italským stavitelem O. Avostalisem.

K novému rozmachu dochází až v polovině 19. století, kdy 20. srpna 1845 přijel do Pardubic první vlak po první české parní železnici z Olomouce do Prahy. Ve druhé polovině 19. století bylo město postupně napojeno na další železniční tratě a dochází tak k rozkvětu města. Vznikají průmyslové podniky jako lihovar, cukrovar, Prokopova továrna na mlýnské stroje, Fantova rafinérie minerálních olejů a další. Dochází k rozvoji kultury, sportu a dalších odvětví. Roku 1874 se poprvé běžel dnes světoznámý dostih Velká pardubická. Centrem kultury se stává dnes již neexistující hotel Veselka, roku 1909 bylo postaveno městské divadlo. Roku 1903 se v Bubeníkových sadech uskutečnila Východočeská výstava. Na počátku 20. století se Pardubice stávají kolébkou českého letectví, kdy roku 1910 uskutečnil ing. Jan Kašpar první dálkový let z Pardubic do Prahy.

Po první světové válce dochází k dalšímu rozmachu průmyslu. Vzniká Explosia – dnes Semtín a také Telegrafia, později Tesla. V roce 1931 jsou Pardubice dějištěm Celostátní výstavy tělesné výchovy a sportu. V té době byl postaven i hotel Grand, muzeum, dnes střední průmyslová škola potravinářské technologie.

V období 2. světové války byly Pardubice terčem 3 náletů spojeneckého vojska. Po válce se započalo s výstavbou nových čtvrtí, ještě ve čtyřicátých letech to bylo sídliště Dukla. Roku 1951 byla zavedena trolejbusová doprava. Roku 1959 bylo vybudováno nové vlakové nádraží, jelikož stará budova byla při jednom z náletů za války poškozena. V šedesátých letech se začalo stavět sídliště Polabiny na pravém břehu Labe. Poté byla vybudována ještě sídliště Dubina a Cihelna.

Naděje na návrat svobody, které po dalších dvaceti letech přineslo Pražské jaro, záhy ukončil srpen 1968. Ten v porovnání s jinými oblastmi Československa proběhl v Pardubicích bez násilí a obětí, nepochybně díky tomu, že celou pardubickou oblast obsadila v první fázi polská, nikoli sovětská armáda. Kromě roku 1968 však komunistická éra poznamenala Pardubice stejně jako všechna další místa za železnou oponou. Soukromé vlastnictví i soukromé aktivity byly zlikvidovány, hospodářství se orientovalo na těžký průmysl, obyvatelstvo bylo represivně zastrašováno a umlčováno pod hrozbou vězení, pronásledování či jenom ztráty zaměstnání. To lidé nacházeli především ve velkých výrobních podnicích jako TMS nebo Synthesia, které vyráběly dle pokynů Moskvy. Přesto se však i v socialistickém období průmysl v Pardubicích nějakým způsobem rozvíjel, chemický v Synthesii, strojírenský v TMS či elektronický v Tesle představovaly opory tehdejší ekonomiky, dávaly práci tisícům lidí a staly se posléze i bezděčnou základnou pro průmyslový rozvoj po sametové revoluci.

Od konce komunistického režimu se Pardubice začaly měnit k lepšímu. Přestože transformace ekonomiky po roce 1989 přinesla zánik některých podniků (Tesla, TMS) a řada dalších podstatně omezila výrobu a počet zaměstnanců (Synthesia), počet nezaměstnaných ve městě se nijak drasticky nezvýšil. Bylo to především díky prozíravé politice města, jehož vedení přišlo už počátkem 90. let s nápadem založit poblíž letiště bezcelní zónu. Na šesti hektarech tak vzniklo svobodné celní pásmo, jediné v České republice, které výrobním a obchodním firmám nabízí montážní, skladovací i výrobní zázemí. K tomu jen dodejme, že v ročence City Invest Czech 2000 byly Pardubice mezi všemi krajskými městy republiky vyhodnoceny jako nejvhodnější pro investování.

Samozřejmě, že rozvoj Pardubic a okolí již dnes není závislý pouze na železnici jako před sto lety. Město se světem spojuje také osobní i nákladní letecká doprava, v přijatelné době se snad dočká i napojení na dálniční síť a ve hře je stále i splavnění Labe až do Pardubic, což by znamenalo k připojení na evropskou síť vodních cest.

Pardubice v posledních letech skutečně vzkvétají. Rekonstruováno bylo staré město a především zámek, který se ze zchátralé ruiny změnil v nádhernou historickou památku. K opraveným domům přibyla ve městě i řada nově postavených, v samotném centru města se navíc počítá s výstavbou celého nového náměstí s komplexy obytných, administrativních a obchodních budov. Nejstarší panelová sídliště začala procházet rekonstrukcí, která by je měla přeměnit na barevnější a útulnější místa k životu. Nově byly a jsou upravovány městské parky a lesíky, vznikají nová dětská hřiště.

Ekonomický rozkvět přinášejí městu nejen již zmínění zahraniční investoři, ale i píle a tvořivost zdejších živnostníků a podnikatelů. Dávno před oficiálním vstupem naší země do Evropské unie Pardubice obnovily někdejší a navázaly nové kontakty s řadou evropských měst, dnes se tyto partnerské vztahy dále prohlubují na základě blízké spolupráce na nejrůznějších projektech.

Pardubice jsou již po staletí známy svým proslulým perníkem. Dále se zde kromě pivovaru také nachází výrobce nahrážku kávy Kávoviny nebo pekárna Odkolek.

Magistrát města Pardubic:
Pernštýnské náměstí 1
530 21, Pardubice
Telefon : +420 466 859 111
Fax:       +420 466 859 103
IČ: 00 27 40 46 
Email: posta@mmp.cz
Web: http://www.pardubice.eu